Na Galapágy si příště vezmu podvlékačky
Zuby mi nekontrolovatelně klepou a nedokáži udělat nic s třesem v černočerné podvodní tmě třicet metrů pod hladinou. Písčité dno je prázdné jako plážová lehátka v Grónsku. Mohu předstírat, že jsem tuleň. To ale nepomáhá ve třináctistupňové vodě, o které si můj podchlazený mozek myslí, že je sotva nad bodem tání. Nabývám dojmu, že mi mráz vykresluje ledové vločky na skle potápěčské masky. Raději bych seděl na horní palubě s hrnkem horkého čaje v ruce a koukal na jasnou hvězdnou oblohu. Jsem ale tady na dně, ztuhlý jako zmrzlý Eskymák bez podvlékaček, a s chabě blikající lampou hledám zjevně nepolapitelného Chřestivce Darwinova, Ogcocephalus darwini.
Nenajdu klid, dokud chřestivce nevyfotografuji pro moji knihu o Galapágách. Bez té fotografie přijde veškerá má námaha vniveč. Odborná veřejnost knihu a moji snahu odsoudí, rodina a přátelé mě zavrhnou a moje rybičky se odstěhují do nějakého cizího akvária.
Vzduch mi dojde během následujících patnácti minut. Á, počkejte! Něco se pohnulo na písku támhle přede mnou…!
Tuto fotografii jsem pořídil v roce 2011, když ještě místní rybáři mohli lovit v okolí ostrovů Darwin a Wolf. V roce 2105 Ekvádor vyhlásil severní oblast Galapážské mořské rezervace za chráněnou oblast, kde není dovolen žádný rybolov.
Chřestivci nejsou přeborníci v plavání. Tráví svůj život na mořském dně a svoje modifikované hrudní ploutve používají k lezení jako nemotorné nohy. V ohrožení se pokusí odplavat do bezpečí, velice rychle a komicky se přitom kývají ze strany na stranu. Přestože vypadají prapodivně, nejsou, na rozdíl od mé babičky, lidem nebezpeční. Jejich hřbetní ploutev se přeměnila ve výrazný „roh“ na hlavě. První paprsek té ploutve tvoří jakýsi „rybářský prut s návnadou“, tzv. illicium. Chřestivci s jeho pomocí loví menší ryby. Přírodovědci se dohadují, zda jasně červené rty pomáhají Chřestivcům Darwinovým lákat malé rybky na návnadu anebo zda jsou spíše důležitým znakem při výběru partnerů. Zjevně mají Ogcocephalus darwini a Homo Sapiens společný přístup k řešení problémů.
Studený hlubinný Cromwellův mořský proud naráží na západní stranu galapážské platformy a u ostrovů Fernandina a Isabela přináší k hladině živiny pro potravní propletenec mořských živočichů, ryb, ptáků a savců. Punta Vicente Roca proto oplývá životem. Zmínil jsem, že je Cromwellův proud studený? Je tak studený, že vyhovuje i malé kolonii Tučňáků galapážských, Spheniscus mendiculus, obývající pláž v zátočině!
Zničehonic zelenomodré stíny pod námi ještě více tmavnou. Dva měsíčníci stoupají k čistící stanici a nechávají ostnatce konat jejich symbiotickou povinnost.
Ne, samozřejmě se nikdo pravidly neřídí! Zmrzlí, rozrušení a opilí dusíkem nečekáme až se měsíčníci na čistící stanici usadí a pálíme ze všech blesků co to jen jde. Obě ryby mizí v hlubině během několika sekund. Zůstává mi po nich jenom jeden ucházející snímek…
A teď mi dejte chvilku, prosím. Musím se jít omluvit babičce a ukázat jí fotografii chřestivce!
Tučňák galapážský pod vodou © Josef Litt
Tučňáci by těžko vyhráli soutěž nejlepších letců. O titul nejlepších plavců by se ale mohli utkat s galapážskými kormorány.
Kormoráni galapážští, Punta Vicente Roca
Skalnatý výběžek Punta Vicente Roca je domovem nejen pro tučňáky, ale i pro několik párů Kormoránů galapážských.
Výhled z jeskyně, Punta Vicente Roca
Punta Vicente Roca na ostrově Isabela je zajímavou sopečnou formací včetně jeskyně zformované zhutněným sopečným popelem. Ostrov na pozadí je Fernandina.
Vyprodáno: Potápění na Galapágách na jachtě Pingüino Explorer.
4.–13. Listopad 2019
Užijte si potápění nejvyšší světové úrovně s kladivouny a velrybími žraloky u ostrovů Darwin a Wolf, a také s mořskými leguány na Fernandině. To vše v doprovodu Josefa Litta. Sedm nocí na palubě jachty ekonomické třídy, Pingüino Explorer. Obsahuje let z Prahy, Vídně nebo Mnichova.
Cena: 135,000 Kč