Na Galapágy si příště vezmu podvlékačky

Ostrov Wolf. Letecký pohled na ostrov s potápěčskou lokalitou The Anchorage napravo.

Fotografie © 2016 Kevin Hanson

Rozdílná podmořská prostředí v různých částech souostroví nabízí úžasná setkání s galapážskou zvířenou v teplých i studených vodách.

Ostrov Wolf se noří do rovníkové noci a obloha září ohňostrojem hvězd. Nejbližším zdrojem světla, který by rušil tu fascinující podívanou, jsou nepatrná výstražná lodní světélka třicet námořních mil daleko.

Zuby mi nekontrolovatelně klepou a nedokáži udělat nic s třesem v černočerné podvodní tmě třicet metrů pod hladinou. Písčité dno je prázdné jako plážová lehátka v Grónsku. Mohu předstírat, že jsem tuleň. To ale nepomáhá ve třináctistupňové vodě, o které si můj podchlazený mozek myslí, že je sotva nad bodem tání. Nabývám dojmu, že mi mráz vykresluje ledové vločky na skle potápěčské masky. Raději bych seděl na horní palubě s hrnkem horkého čaje v ruce a koukal na jasnou hvězdnou oblohu. Jsem ale tady na dně, ztuhlý jako zmrzlý Eskymák bez podvlékaček, a s chabě blikající lampou hledám zjevně nepolapitelného Chřestivce Darwinova, Ogcocephalus darwini.

Nenajdu klid, dokud chřestivce nevyfotografuji pro moji knihu o Galapágách. Bez té fotografie přijde veškerá má námaha vniveč. Odborná veřejnost knihu a moji snahu odsoudí, rodina a přátelé mě zavrhnou a moje rybičky se odstěhují do nějakého cizího akvária.

Vzduch mi dojde během následujících patnácti minut. Á, počkejte! Něco se pohnulo na písku támhle přede mnou…!

Chřestivec Darwinův Přeháněl jsem jen trošku, když jsem svoji babičku přirovnal k této milé tváři.

Fotografie © 2016 Josef Litt

Co vás napadá, když před sebou vidíte chřestivce? Mě připomíná moji babičku po dlouhém večírku. Potom, co se musela nalíčit v taxíku, neměla po ruce zrcátko a myslela přitom na hromadné vymírání ještěrů pozdních druhohor. Asi není náhoda, že chřestivci patří do řádu ďasů.

Chřestivci nejsou přeborníci v plavání. Tráví svůj život na mořském dně a svoje modifikované hrudní ploutve používají k lezení jako nemotorné nohy. V ohrožení se pokusí odplavat do bezpečí, velice rychle a komicky se přitom kývají ze strany na stranu. Přestože vypadají prapodivně, nejsou, na rozdíl od mé babičky, lidem nebezpeční. Jejich hřbetní ploutev se přeměnila ve výrazný „roh“ na hlavě. První paprsek té ploutve tvoří jakýsi „rybářský prut s návnadou“, tzv. illicium. Chřestivci s jeho pomocí loví menší ryby. Přírodovědci se dohadují, zda jasně červené rty pomáhají Chřestivcům Darwinovým lákat malé rybky na návnadu anebo zda jsou spíše důležitým znakem při výběru partnerů. Zjevně mají Ogcocephalus darwini a Homo Sapiens společný přístup k řešení problémů.

Panorama lokality Punta Vicente Roca Tučňáci a kormoráni obývají malou pláž napravo. Skalnatý výběžek nalevo označuje potápěčskou lokalitu, na které lze potkat měsíčníky.

Photograph © 2016 Josef Litt

Svítání se ještě válí pod peřinou a malé vlnky tiše šplouchají o sopečné skály Punta Vicente Roca na ostrově Isabela. Šeptem si opakujeme pravidla pro setkání s měsíčníky Mola Alexandrini. Zaprvé, ponoříme se na skalní platformu ve třicetimetrové hloubce. Zadruhé, když měsíčníci připlavou, nikdo se ani nehne, dokud z nich Ostnatci mexičtí nezačnou obírat parazity. Zatřetí, nikdo nepoužije blesk na fotoaparátu, dokud se měsíčníci nepostaví tlamou vzhůru k hladině.

Studený hlubinný Cromwellův mořský proud naráží na západní stranu galapážské platformy a u ostrovů Fernandina a Isabela přináší k hladině živiny pro potravní propletenec mořských živočichů, ryb, ptáků a savců. Punta Vicente Roca proto oplývá životem. Zmínil jsem, že je Cromwellův proud studený? Je tak studený, že vyhovuje i malé kolonii Tučňáků galapážských, Spheniscus mendiculus, obývající pláž v zátočině!

Ostnatec Bodianus eclancheri Pestrobarevní ostnatci jsou ozdobou podvodního života na lokalitě Punta Vicente Roca.

Photograph © 2016 Josef Litt

Noříme se do třiceti metrů a čekáme až měsíčníci vyplavou z temné hlubiny. Viditelnost stojí za starou bačkoru, možná pět nebo šest metrů. Svítání se teprve hrabe z postele, ale slunci dá vědět teprve až bude mít hotovo v koupelně. Hloubka a zima ubíjí naše odhodlání s policejní brutalitou minulého režimu. Po dvaceti minutách čekání se moji společníci jeden po druhém odpojují a směřují k hladině, buď kvůli podchlazení či kvůli docházejícímu vzduchu. Opět mi schází podvlékačky a šálek horkého čaje, pokud možno s rumem. Ale zatím zůstávám namístě.

Zničehonic zelenomodré stíny pod námi ještě více tmavnou. Dva měsíčníci stoupají k čistící stanici a nechávají ostnatce konat jejich symbiotickou povinnost.

Ne, samozřejmě se nikdo pravidly neřídí! Zmrzlí, rozrušení a opilí dusíkem nečekáme až se měsíčníci na čistící stanici usadí a pálíme ze všech blesků co to jen jde. Obě ryby mizí v hlubině během několika sekund. Zůstává mi po nich jenom jeden ucházející snímek…

Měsíčník. Na Galapágách se vyskytují dva druhy měsíčníků, Mola mola a Mola alexandrini. Není jednoduché je rozlišit bez pomoci rentgenu anebo pitvy. Myslím si, že my jsme na malé platformě ve třiceti metrech pod Punta Vicente Roca potkali měsíčníka Mola alexandrini.

Photograph © 2016 Josef Litt

Galapágy jsou jedním z nejlepších míst na světě pro blízká setkání s neobyčejnou zvířenou na zemi i pod vodou. Na to, že ostrovy leží přímo na rovníku, mají díky převažujícím studeným mořským proudům neobvyklé podnebí. Okolo ostrova Darwin a na východní straně ostrova Wolf se teplota vody pohybuje mezi 22-24°C. Okolo hlavního souostroví a obzvláště na jeho západní straně bývá voda mnohem studenější, až 12°C. A tak jsem si pod svůj 8 mm tlustý polosuchý neoprén nakonec ty podvlékačky oblékl.

A teď mi dejte chvilku, prosím. Musím se jít omluvit babičce a ukázat jí fotografii chřestivce!