Ostrov Wolf se noří do rovníkové noci a obloha září ohňostrojem hvězd. Nejbližším zdrojem světla, který by rušil tu fascinující podívanou, jsou nepatrná výstražná lodní světélka třicet námořních mil daleko.
Zuby mi nekontrolovatelně klepou a nedokáži udělat nic s třesem v černočerné podvodní tmě třicet metrů pod hladinou. Písčité dno je prázdné jako plážová lehátka v Grónsku. Mohu předstírat, že jsem tuleň. To ale nepomáhá ve třináctistupňové vodě, o které si můj podchlazený mozek myslí, že je sotva nad bodem tání. Nabývám dojmu, že mi mráz vykresluje ledové vločky na skle potápěčské masky. Raději bych seděl na horní palubě s hrnkem horkého čaje v ruce a koukal na jasnou hvězdnou oblohu. Jsem ale tady na dně, ztuhlý jako zmrzlý Eskymák bez podvlékaček, a s chabě blikající lampou hledám zjevně nepolapitelného Chřestivce Darwinova, Ogcocephalus darwini.
Nenajdu klid, dokud chřestivce nevyfotografuji pro moji knihu o Galapágách. Bez té fotografie přijde veškerá má námaha vniveč. Odborná veřejnost knihu a moji snahu odsoudí, rodina a přátelé mě zavrhnou a moje rybičky se odstěhují do nějakého cizího akvária.
Vzduch mi dojde během následujících patnácti minut. Á, počkejte! Něco se pohnulo na písku támhle přede mnou…!