Velrybáci, atomovky a Hubbleův vesmírný dalekohled

Velrybáci, atomovky a Hubbleův vesmírný dalekohled

Velrybáci, atomovky a Hubbleův vesmírný dalekohled

Těhotná samice žraloka obrovského u Darwinova ostrova na Galapágách. V roce 2014 zpozorovali členové projektu “Galapagos Whale Shark Project” u Darwinova ostrova 27 žraloků obrovských, výlučně samic. S výjímkou jediné byly všechny těhotné.

Fotografie © 2011 Josef Litt

O žralokovi obrovském, největší rybě na planetě, víme velice málo.

Žraloci obrovští, někdy nazýváni žraloci velrybí, jsou největší rybou na světě. Dorůstají až dvacetimetrové délky – jsou delší než kuželkářská dráha a téměř tak velcí jako železniční vagón. Nevíme jak rychle rostou ani jakého se dožívají věku. Věrohodné odhady hovoří o více než sto letech.

Co mají společného velrybáci s atomovkou?

Vědci určují věk žraloků tak, že spočítají letokruhy na obratlích jejich páteře. Tato metoda poskytuje spolehlivé výsledky u mladých jedinců. Na určení věku staršího jedince je ale třeba atomová bomba. Atomové pokusy prováděné v padesátých a šedesátých letech minulého století zvýšily množství radioaktivního uhlíku v atmosféře. Radioaktivní materiál napadal do oceánu a zanechal otisk na povrchu obratlů žraloků obrovských. Dnes tento otisk pomáhá při určování věku starších jedinců.

Mládě žraloka obrovského Tohoto žraločího dorostence jsme potkali na mělké plošině pod Darwinovým obloukem na Galapágách.

Fotografie © 2011 Josef Litt

Země je kulatá…
Očekávání a netrpělivost rostli cestou na sever ke galapážskýmn ostrovům Darwin a Wolf.

Fotografie © 2011 Josef Litt

Na co je třeba Hubbleův vesmírný dalekohled?

Parafrázujíc Douglase Adamse ve Stopařově průvodci po galaxii: “Velrybáci jsou velcí. Fakt velcí. Nevěřili byste, jak nesmírně neuvěřitelně kolosálně obrovští jsou.”

Z této ne zcela vážné perspektivy není překvapením že vědci používají Hubbleův vesmírný dalekohled aby identifikovali jednotlivé žraloky. Skvrny za jejich žábrami tvoří kresbu stejně jedinečnou jako otisk prstů. Jason Holmberg, spoluzakladatel WildMe.org, adaptoval algoritmus používaný NASA, pomáhající dalekohledu rozeznávat a porovnávat obrazové vzory. Díky tomu každý, kdo vyfotografoval žraloka velrybího kdekoli na světě, může nahrát jeho fotografii do Wildbook for Whale Sharks. Téměř 8 000 lidí identifikovalo více než 10 000 žraloků velrybích během bezmála 60 000 pozorování. Takto získaná data dávají vědcům informace o poloze a pohybech těchto rozvážných obrů. Doufejme, že vědecké poznatky povedou k odpovídající ochraně tohoto druhu.

“Velrybáci jsou velcí. Fakt velcí. Nevěřili byste, jak nesmírně neuvěřitelně kolosálně obrovští jsou.”

Večer v přístavu San Cristóbal na Galapágách. Posádky se připravují na dlouhou cestu k ostrovům Darwin a Wolf..

Fotografie © 2011 Josef Litt

miliónů amerických dolarů ročně

Hodnota žraloka velrybího

IUCN zařadilo v roce 2016 žraloky velrybí do své Červené knihy jako ohrožený druh. Důvodem je poptávka po žraločích ploutvích v Asii a také po mase verlybáků, kterému se často říká “žraločí tofu”. Přes jejich velikost žraloci velrybí často končí jako vedlejší úlovek. Od začátku roku 2017 se jim dostává ochrany jako migrujícímu druhu ve vice než 125 zemích. Výzkum z roku 2004 odhaduje hodnotu populace žraloků velrybích na 47,5 miliónu amerických dolarů za rok – číslo, které je dnes bezesporu mnohem vyšší. Doufejme že si vlády uvědomí význam tohoto druhu a zavedou opatření, které přislíbily k jeho ochraně.

Darwinův oblouk na míli daleko od Darwinova ostrova. Žraloci velrybí možná přichází na svět v hlubokém moře obklopujícím Darwinův ostrov.

Fotografie © 2016 Josef Litt

Kouzelný západ slunce na Galapágách

Fotografie © 2011 Josef Litt

Rodné místo žraloků velrybích

Účastníci projektu Galapagos Whale Shark Projectv roce 2014 pozorovali v okolí ostrova Darwin na Galapágách 27 velrybáků, bez výjímky samice, až na jednu těhotné – zdá se že se jedná o typickou situaci, potvrzenou mnoha turisty. Jonathan R. Green, vedoucí projektu Galapagos Whale Shark Project, pracuje na důkazech hypotézy, že oceán okolo Darwinova ostrova slouží jako porodnice a mateřská školka pro malé velrybáky. Nicméně, nikdo nikdy neviděl velrybáka při rozmnožovacím aktu nebo při porodu.

Místní rybáři spekulují o důvodech, proč se dospělí samci velrybáků Galapágám vyhýbají. Do těchto vod se jejich mnohem menší bratranci, žraloci hedvábní, stahují za potravou. Jejich oblíbenou potravou jsou štítovci lodní. Napadený štítovec se často schovává mezi samčí pterygopody, část břišních ploutví přeměněné na kopulační orgány. Rozdivočení žralovi hedvábní těžko rozliší lodivoda od pterygopodu. Není divu, že se nebozí žraloci obrovští obávají o své nejcitlivější místo, a tak se Galapágám za každou cenu vyhýbají. Zajímalo by mě, zda je na této domněnce alespoň trochu pravdy.

Samčí pterygopody jsou části břišních ploutví přeměněné na párové kopulační orgány. V průběhu pohlavního styku dopravují sperma do samičí kloaky.

Fotografie Simon Pierce https://www.simonjpierce.com.

Neváhejte a kupte si průvodce GALÁPAGOS na Amazonu.

Těžko uvěřitelná historka na konec

Případy, kdy byli žralovi obrovští pozorováni při krmení na Galapágách, se dají spočítat na prstech jedné ruky. A tak následující příběh patří spíše do říše potápěčských bájí a pověstí.

Stejně jako u každého zvířete na Galapágách, a mělo by to být zvykem a pravidlem všude na světě, dotýkat se žraloků obrovských je přísně zakázáno. Před časem, řekněme před dvaceti lety, to však nebylo dodržovaným pravidlem. Podle místní legendy, jeden z průvodců přezdívaný Zorro Plateado, neboli Stříbrná Liška, jezdíval na velrybácích a přidržoval se jejich hřbetní ploutve. Jako kdyby to nestačilo, doškrábal se prý od hřbetní ploutve až k velrybákově nosu a po hlavě se převalil do otevřené tlamy. Po té co zmizel ve velrybákově chřtánu, žralok jej po chvilce vyplivl zahaleného v mraku bublin, poněkud rozčepýřeného avšak bez úhony. Zvíře tato událost zdánlivě nevyvedla z klidu, pomalu se otočilo a odplavalo. Potápěčova výstroj mohla snadno žraloka poranit. Dnes je samozřejmě potápěčovo chování naprosto nepřístojné.

Byl jsem příjemně překvapen, když mě rodina Zorra Plateada kontaktovala v reakcio na tento příběh. Samozřejmě vítám informaci z první ruky více než nepotrvzené vyprávění od někoho jiného. Zorro odmítá příběh o jeho osobě a žraloku velrybím jako smyšlený a nepravdivý. Pravdou je, že Nadace Charlese Darwina mu věnovala plaketu za zásluhy při výuce ochrany životního prostředí. Hraje také důležitou roli v nadačním programu Shark Ambassadors.

Doufám, že budu mít brzy příležitost potkat Zorra osobně.

*Citát z knihy Litt, Josef, GALÁPAGOS. Mostly Underwater Books. Velká Británie, 2018.
Podobný příběh byl zmíněn v knize Johna Bantina, Neuvěřitelná potápěčská dobrodružství. Velká Británie: John Wiley & Sons Ltd, 2012.

Potápěč, kamerka a žralok obrovský. Dotýkat se žraloků obrovských je přísně zakázáno.

Fotografie © 2017 Ivan Jiskra

Velrybáci, atomovky a Hubbleův vesmírný dalekohled

Whale Sharks, A-bombs and the Hubble Space Telescope

Whale Sharks, A-bombs and the Hubble Space Telescope

Pregnant whale shark female at Darwin Island in the Galapagos. In 2014, members of the Galapagos Whale Shark Project reported sightings of 27 whale sharks, all females, all but one pregnant around Darwin Island in the Galapagos archipelago.

Photograph © 2011 Josef Litt

We know very little about the biggest bony fish in the oceans, the whale shark.

Whale sharks are the world’s most giant fish, growing up to twenty metres in length – more than a bowling lane and almost as long as a passenger train coach. We don’t know how fast they grow and what is their maximum age. The best estimates are that the big ones may be more than one hundred years old.

The Atomic Bomb Method

Scientists determine the age of sharks by counting growth rings in their vertebrae. This method seems to provide reliable results for younger animals. However, one needs an atomic bomb to make the reading more precise in case of the older sharks. The nuclear tests performed in the 1950s and 1960s increased the amount of radiocarbon in the atmosphere. The radioactive material entered the oceans and imprinted a timestamp in the whale sharks vertebrae. Today, this timestamp helps to establish the age of older individuals.

Juvenile whale shark. We encountered this juvenile on top of the shallow platform underneath the Darwin Island in the Galapagos.

Photograph © 2011 Josef Litt

The world is round… The expectation and anxiety grow on the way to the northern islands of Wolf and Darwin in the Galapagos.

Photograph © 2011 Josef Litt

The Hubble Space Telescope Method

To paraphrase Douglas Adams in the Hitchhiker’s Guide to the Galaxy: ‘Whale sharks are big. Really big. You just won’t believe how vastly hugely mind-bogglingly big they are.’

From that slightly facetious perspective, it is no surprise that the scientists use the Hubble Space Telescope to identify individual whale sharks. The spots behind their gills form an ornament as unique as a fingerprint. Jason Holmberg, the co-founder of WildMe.org, adapted an algorithm used by NASA with the telescope to recognise and compare the patterns. Thanks to that anybody who photographed a whale shark anywhere in the world can upload their images to the Wildbook for Whale Sharks. Almost 8,000 people identified more than 10,000 whale sharks during close to 60,000 sightings. The data give scientists information about the distribution and movement of the gentle giants, hopefully leading to their adequate protection.

‘Whale sharks are big. Really big. You just won’t believe how vastly hugely mind-bogglingly big they are.’

An evening at San Cristóbal marina, Galapagos The crews are preparing for their journeys to Darwin and Wolf islands.

Photograph © 2011 Josef Litt

million US$ a year

The Value of a Whale Shark

Since 2016, IUCN describes the whale sharks on its Red List as Endangered. The reason is the demand for shark fins in Asia and the nature of whale shark meat, often referred to as ‘tofu shark’. Infuriatingly, despite their size, they also end up as bycatch. Since early 2017, whale sharks enjoy protection as migratory species in more than 125 countries. A number originating from research in 2004 estimates their value to tourism at over USD 47.5 million a year – an amount that is indisputably higher today. Hopefully, governments will realise the species’ importance and enforce the protection they committed to.

Darwin’s Arch a mile away from the Darwin Island. The deep sea surrounding Darwin Island may serve as a breeding ground for whale sharks.

Photograph © 2016 Josef Litt

Magic sunset in the Galapagos

Photograph © 2011 Josef Litt

The Whale Sharks’ Birthplace

Members of the Galapagos Whale Shark Project in 2014 reported sightings of 27 whale sharks, all females, all but one pregnant around Darwin Island in the Galapagos archipelago – this seems to be a typical situation confirmed by tourists’ observations. Jonathan R. Green, the leader of the Galapagos Whale Shark Project, explores a hypothesis that the deep sea surrounding Darwin Island serves as a breeding ground for whale sharks. However, nobody has ever seen a whale shark to give birth or breed.

I heard a fisherman speculate about the reason why the whale shark males avoid the Galápagos. Their little cousins, the silky sharks, frequent the islands waters in search of food. Remoras belong to their favourite staple. An attacked remora would hide among the whale sharks’ claspers to protect itself. The ferocious silky shark will hardly differentiate between a remora and a clasper. The poor male whale sharks are afraid that they may get hurt in such a sensitive place, so they avoid Galápagos at all cost. I wonder whether there is a scientific base to this speculation.

Claspers of an adult male whale shark are formed from the rear end of their pelvic fin. They channel semen into the female’s cloaca during mating.

Photograph Simon Pierce https://www.simonjpierce.com.

Buy GALÁPAGOS on Amazon now.

Ending with a Hairy Story

Whale sharks were never seen feeding at Galapagos, which gives the following story* a whiff of a fairy tale. ‘As with any other animal on the Galápagos, and it should be a good practice anywhere in the world, touching whale sharks is strictly forbidden. This was not a well-observed custom some time ago, perhaps ten or twenty years back when, according to a local legend, one of the naturalist guides nicknamed Zorro Plateado, or Silver Fox, used to ride the whale sharks holding on to their dorsal fin. As if this was not enough, he supposedly dragged himself from the dorsal fin and then plunged headfirst over the animal’s upper lip into its gaping mouth. Disappearing into the poor whale shark’s maw, he was gushed out after a moment in a shroud of his bubbles, in slight disarray, but unharmed. The animal seemed to be unperturbed, it turned slowly and swam away. The diver’s equipment could have easily injured the whale shark, and I indeed believe that such acts would not be tolerated today.’ I was pleased to be contacted by the family of Zorro Plateado in reaction to this story. I welcome first-hand information rather than an unconfirmed narration by somebody else. Zorro declines the story featuring him and a whale shark as untrue. The truth is that he was honoured with a plaque from the Charles Darwin Foundation for his constant efforts in teaching the children the importance of conservation. He also plays an important part in CDF’s Shark Ambassador Program. I hope I will have a chance to meet Zorro in person soon. *A spoiler citation from Litt, Josef. GALÁPAGOS. Mostly Underwater Books. The United Kingdom, 2018. A similar story was also mentioned in Bantin, John. Amazing Diving Stories. United Kingdom: John Wiley & Sons Ltd, 2012.
A diver, small camera and a whale shark. Touching whale sharks is strictly forbidden.

Photograph © 2017 Ivan Jiskra

Camera Icon

Subscribe To My Newsletter

Join my mailing list to receive the updates on books, photographs and holidays.

You have Successfully Subscribed!

Pin It on Pinterest